Ačkoliv počátky prvního obrábění spadají do stejně doby jako průmyslová revoluce, tedy na přelom osmnáctého a devatenáctého století, dá se říct, že procesy řezání, ze kterých obránění vychází, jsou již tisíce let staré. Už pračlověk ve svých jeskyních opracovával materiál tak, že z něj odřezával třísky dokud předmět nenabyl požadovaného tvaru. Od té doby šel pokrok kupředu mílovými kroky. Mezi 15. a 18. stoletím docházelo k vývoji mechanizace řezných strojů, a to například na vodní pohon. Už geniální vynálezce Leonardo Da Vinci přišel s myšlenkou soustruhu s nepřerušovaným otáčením. První všeobecně platné zákonitosti pro proces řezání potom začal formulovat rakouský profesor J. A. Time, který je považován za zakladatele a průkopníka v oblasti obrábění.
A co přesně tedy obrábění je? V nejširším významu se za obrábění povazuje jakýkoliv technologický proces, kterým se polotovar mění na hotový výrobek. Do této kategorie tedy spadají všechny strojírenské technologie, jako slévání, řezání, svařování, úprava povrchu i montážní práce. Tato definice však není zcela přesná. V užším pojetí je potom obrábění technologický proces, kterým se vytváří požadovaný tvar obráběného předmětu v daných rozměrech a daném stupni přesnosti odebíráním materiálu. Základem obrábění je teorie vzniku třísky od čehož je potom také odvozen název třískové obrábění. Mezi hlavní druhy třískového obrábění potom patří soustružení, frézování, vrtání, řezání i broušení a hoblování. Takto se mohou zpracovávat rozdílné materiály, avšak v posledních letech je stále více na vzestupu kovovýroba a obrábění kovů na CNC strojích.
